JAK SRDCE VYPADÁ A PRACUJE ?
Srdce je dutý, vazivově-svalový orgán, tvaru obrácené pyramidy a přibližně velikosti Vaší pěsti. Uložen je z větší části za hrudní kostí - sternem, část je v levé polovině hrudníku. Ze stran na něj přiléhají plíce, za ním se nachází jícen, velké cévy a hrudní páteř, zespoda je posazeno na bránici - plochý sval, důležitý pro dýchání a oddělující břišní dutinu od hrudníku. Průměrná hmotnost se pohybuje kolem 300g a za minutu se přečerpá (v klidu) 4-8l krve (při 6l/min je to za rok 3.153.600 l !) Rozlišujeme bazi srdeční, což je místo vstupu a výstupu velkých cév (tato část je uložena za sternem), a srdeční hrot, který je tvořen komorami. Funkčně je srdce rozděleno na dva oddíly - pravý a levý. Do pravé poloviny se krev sbírá z celého těla a je vypuzována do plic, kde se okysličuje. Levá polovina sbírá krev z plic a a pumpuje ji dále do celého těla. Oba tyto oddíly pracují závisle na sobě a začne-li selhávat jedna polovina, selže dříve či později i strana druhá. Nicméně jsou onemocnění, kdy srdce selhává jako celek. Obě poloviny sestávají ze síně a komory. Síně mají funkci jakési mezistanice, kde se hromadí krev, aby poté byla rychle přečerpána do komory, a z komory potom ze srdce. 
Tok krve - komentář k obrázku vpravo (kliknutím jej zvětšíte): krev z celého těla přitéká žilami,které se postupně spojují a do srdce - jeho pravé síně (3) - tak ústí dvě veliké cévy - duté žíly, horní (1) a dolní (2). Z pravé síně (3) krev protéká do pravé komory (4), odtud plicní tepnou (5,6) do plic, kde se okysličí a vrací se plicními žilami (7) zpět do srdce, do levé síně (8). Z levé síně krev pokračuje do levé komory (9), odkud je vypuzena do aorty (10) a dále tepnami do celého těla.
Krev srdcem protéká jedním směrem díky chlopním, které zabraňují zpětnému toku. Jsou dvě mezi síněmi a komorami, takzvané cípaté chlopně, a dvě poloměsíčité mezi komorami a odstupujícími kmeny velkých tepen. Mezi pravou síní a komorou se nalézá trikuspidální - trojcípá chlopeň; mezi levou síní a komorou je pak chlopeň dvojcípá - mitrální. Plicní tepnu od pravé komory odděluje chlopeň pulmonální a aortu od levé komory chlopeň aortální. Tyto chlopně jsou velice pozoruhodná zařízení - jsou velmi tenké a jemné, přesto nesmírně odolné a pevné, schopné snášet nepřetržité namáhání údery o sebe a vysoký tlak krve. Pro ilustraci - každý rok je těchto úderů kolem 80 miliónů .
Správně fungující chlopeň klade minimální odpor proudu krve, rychle a úplně se otvírá, rychle a úplně se zase zavírá. Pokud dochází k pomalému nebo neúplnému otevření, krev neteče rovnoměrně, ale vytváří se turbulence, které chlopeň dále poškozují a navíc se objevuje riziko vzniku sraženin. Srdce tím pracuje proti většímu odporu, které je schopné do jisté míry korigovat zbytněním svaloviny. Nedoléhají-li k sobě cípy chlopní, neuzavírá-li se chlopeň dostatečně rychle, vzniká regurgitace - zpětný tok krve, a srdce je opět přetěžováno, tentokrát objemově, protože musí přečerpávat větší množství krve a následkem je zvětšení objemu oddílu před chlopní.
Výživa srdečního svalu je zajištěna dvěmi věnčitými, neboli koronárními tepnami, které srdce obepínají jako věnec (latinsky corona). Odstupují ze začátku aorty, kousek nad aortální chlopní, obvykle samostatně pravá a kmen levé, ze kterého pak odstupují dále 2-3 velké tepny. Za normálních podmínek jimi proudí dostatek krve i při námaze, dokonce i při zúžení o 40-50%. Pokud je průsvit zmenšen ještě více, dochází k nedostatku kyslíku ve srdeční svalovině - myokardu, nejprve při námaze, později i v klidu; toto se projevuje bolestmi na hrudi - anginou pectoris, dušností, poruchami srdečního rytmu a v horších případech infarktem myokardu. U určité a nemalé skupiny nemocných, např. u diabetiků v pokročilém stádiu, kdy jsou poškozena nervová zakončení, nemusí být přítomna žádná bolest, a to dokonce ani při infarktu - zde hovoříme o tzv. němé ischémii myokardu.