Chlopně
Příčiny a typy vad
V současnosti můžeme rozlišit 4 hlavní onemocnění nebo procesy vedoucí ke špatné funkci srdečních chlopní.
- RCHS - revmatická choroba srdeční
- Degenerativní změny
- ICHS
- IE - infekční endokarditis
Revmatické postižení je v posledních letech na ústupu. Jedná se následek infekčního onemocnění způsobeného známou bakterií - streptokokem. Projevuje se jako revmatická horečka - vysoké teploty, bolestivé postižení kloubů; dalšími projevy jsou angíny, zejména opakované, a také spála. V krvi se vytváří protilátky, které reagují nejen s bakteriemi, ale i se srdečními chlopněmi a časem vedou k jeich poškození, a to i po mnoha letech. Nejčastěji na mitrální chlopni.
Degenerativních onemocnění naopak přibývá spolu se stárnoucí populací. Chlopeň se urychleně opotřebovává i díky již přítomné vrozené vadě, ukládá se do ní vápník. Nejčastěji na aortální chlopni.
ICHS - k postižení chlopně (mitrální) dochází dvěmi způsoby: 1) zvětšením levé komory a následně prstence, ve kterém je chlopeň uchycena, takže cípy chlopně jsou malé a nedosednou k sobě 2) při infarktu dojde k prasknutí závěsného aparátu chlopně (podobné jako šňůry u padáku), který drží okraje cípů; tím se chlopeň přestane dovírat, protože cíp volně vlaje a nebrání krvi ve zpětném toku. Tyto vady se dají často řešit plastikou.
Infekční endokarditis je i v dnešní době velice závažné onemocnění, které vzniká při průniku bakterií do krve a při současně přítomném poškození chlopně nebo poruše imunity; za normálních okolností organismus mikroorganismy pronikající do krevního oběhu zneškodní, bakterie se do krve dostávají po každém jídle, je-li ovšem infekce masivní nebo organismus oslabený, bakterie se uchytí na chlopni, množí se za vzniku křehkých útvarů - vegetací, ze kterých se dále uvolňují do oběhu a působí septický stav; navíc se tyto vegetace mohou uvolnit a embolizovat kdekoliv v těle - tím vznikají další ložiska infekce s postižením jiných orgánů; současně dochází k destrukci chlopně; průběh a prognóza onemocnění je vždy nejistá, bez léčby 100% smrtící. Postihuje všechny chlopně.
Z hemodynamického hlediska rozdělujeme vady na stenózy, insuficience a kombinované vady.
Stenóza
Při stenóze - zúžení chlopně musí srdce překonávat zvýšený odpor, aby vypudilo do oběhu dostatečné množství krve, následkem čehož zbytňuje svalovina levé komory (při stenóze aortální chlopně) nebo se dilatuje - rozšiřuje levá síň (u mitrální stenózy). Jak mohutní sval, prodlužuje se cesta, kterou musí urazit kyslík z cév, kterých je v poměru ke hmotě srdce relativně méně. Výsledkem je tedy zvýšená práce srdce při zhoršeném zásobení kyslíkem; konečným následkem je pak selhání srdce.
Insuficience
Při insuficienci – nedomykavosti chlopně se vrací menší nebo větší část vypuzené krve zpět do srdečního oddílu, ze kterého byla předtím vypuzena a do oběhu by se jí tak dostávalo menší množství, než je zapotřebí. Aby tomu tak nebylo, daná část srdce se postupně roztahuje, a tím pojme větší objem krve. Část krve se opět vrací, ale celkově se jí do oběhu dostane dostatečné množství. Samozřejmě vše má své meze a jakmile se srdíčko roztáhne na hranice svých možností, začne selhávat.
Chirurgická léčba
Chirurgická terapie je u chlopenních vad nutná vždy. Po určitou dobu lze u některých vad vystačit s terapií medikamentózní, ale dříve či později dojde ke zhoršení vady a selhání srdce. Je-li vada včas rozpoznána, pravidelně se kontroluje a ve správný okamžik se naplánuje operace. Někdy ovšem může onemocnění probíhat i velmi dlouho bez příznaků a projeví se až při jiném onemocnění, kdy dojde k vyčerpání rezerv organismu.
Jsou možná dvě řešení - plastika chlopně anebo její náhrada. Výhodnější je samozřejmě plastika - je zachována původní chlopeň, nemění se geometrie srdce a není nutné trvale užívat léky na snížení srážlivosti krve - antikoagulační terapie.
Není-li chlopeň vhodná k provedení plastiky, přistupuje se k její náhradě. Chlopenní protézy dělíme na mechanické a biologické. Mechanické chlopně mají jako hlavní výhodu záruku neomezeně dlouhé funkce. Nevýhodou je pak nutnost trvalé antikoagulační léčby; s tím souvisí potřeba pravidelných kontrol krevní srážlivosti - tzv. Quickova testu a vyšší riziko krvácivých komplikací, např. i běžné odřeniny mohou více a déle krvácet, mladé ženy by neměly otěhotnět (léky prokazatelně poškozují plod).
Mechanická aortální chlopeň SORIN BICARBON | Mechanická mitrální chlopeň SORIN BICARBON |
|---|---|
Biologická aortální chlopeň SORIN SOPRANO | Stentless aortální chlopeň SORIN SOLO |
Biologické chlopně naopak mají výhodu v potřebě pouze dočasné antikoagulační terapie - obvykle na 3 měsíce. Nevýhodou pak je možnost vzniku degenerativních změn vedoucích ke špatné funkci protézy. Tyto změny nejvíce závisí na věku nemocného - čím mladší, tím je větší riziko rozvoje těchto změn; u osob nad 65-70 let k těmto změnám prakticky nedochází.
V mladším věku se tedy převážně implantují mechanické chlopně, u starších nad 65 let pak biologické. Toto neplatí 100% - je více faktorů, podle kterých se rozhoduje a u každého pacienta se posuzují tyto okolnosti individuálně.